Dne 5. 12. jsme se my, žáci devátých ročníků, již tradičně převlékli za čerty, anděly a Mikuláše a vydali se ke spolužákům na první stupeň a do školky. Právě školka byla naše úplně první zastávka. Zatímco kniha hříchů pro první stupeň byla plná upovídaných, vykřikujících a zapomnětlivých dětí. Ve školce jsme řešili, že nechtějí papat pomazánky a uklízet si hračky.
Nejeden čert či anděl se nechal slyšet, že testy a zkoušení by vyměnil za pomazánky i hračky všema deseti. Kupodivu si to s ním, ale žádné dítě vyměnit nechtělo. A protože slíbili, že se polepší, do pekla s námi tentokrát nikdo nemusel. Úspěšnou návštěvu zakončily paní kuchařky pohoštěním v podobě čaje a buchty. Poté naše kroky směřovaly zpět do školy, kde nás čekali mladší spolužáci. Znova jsme byli svědky toho, jak se věkem mění přístup ke všem tradicím, včetně té čertovské. Zatímco děti z prvních, druhých a třetích ročníků seděly ani nedutaly a vykulenýma očima sledovaly každý náš pohyb, jako by čekaly, že po nich každou chvíli šáhne rohatá obluda a strčí je do pytle. Páťáci a čtvrťáci nás vnímali spíše jako možnost předvést své hrdinství. A hlavně, to jim udělalo největší radost, přerušili jsme a o pár minut zkrátili vyučovací hodinu. Přesto jsme se v každé třídě dočkali básničky či písničky a spokojených úsměvů, když andílci rozdávali balíčky. Přestože už se nedočkáváme uplakaných reakcí, tak jako naši předchůdci, mohou říct, že den považujeme za vydařený. Jsme si jisti, že ve školce už na neuklizené hračky a nesnědenou pomazánku nenarazíte a že ve škole už se nestane, aby si někdo zapomněl domácí úkol nebo vykřikoval. Jsme více než vděční vedení školy, že nám stále umožňují udržet tuto tradici při životě.
Barbora Šantorová
Video naleznete zde,
Fotografie  z  dopolední Mikulášské nadílky naleznete zde a zde, z podvečerního Vánočního cinkání zde.